Leoš Svárovský vystudoval obory flétna a dirigování na HAMU v Praze u renomovaného dirigenta Václava Neumanna jako jeho poslední student. Svou kariéru zahájil v pražském Národním divadle jako asistent Zdeňka Košlera. Od roku 2000 je Leoš Svárovský pedagogem na katedře dirigování pražské HAMU. V roce 2018 úspěšně zakončil profesorské řízení. Od začátku své kariéry působil jako šéfdirigent vynikajících českých a slovenských orchestrů: Komorní opera Praha, Janáčkova filharmonie Ostrava, státní filharmonie Brno, Sinfonietta Žilina, Státní opera Praha. Od jara 2014 je šéfdirignetm Aichi Central Symphony Orchestra Nagoya. Je stálým hostujícím dirigentem Slovenské filharmonie a čestným členem Filharmonie Brno. Leoš Svárovský je pravidelně zván na podia mnoha významných hudebních festivalů a divadel doma i v zahraničí.

Myšlenka na založení symfonického orchestru vznikla ve Zlíně již ve dvacátých letech minulého století. Krátce po osvobození se vytvořil základ Symfonického orchestru n. p. Baťa. První koncertní vystoupení orchestru se datuje 30. dubna 1946. Název orchestru v průběhu doby prošel několika změnami. Na začátku roku 1989 byl přejmenován na Filharmonie Bohuslava Martinů. Postupně z něj vyrostl významný český orchestr, jehož umělecký profil utvářela řada vynikajících šéfdirigentů a stálých či hostujících dirigentů. Od sezony 2015 – 16 je šéfdirigentem Vojtěch Spurný. Do jeho repertoáru patří velká symfonická díla, ale též skladby přesahující i do oblasti jazzu, šansonu nebo populární hudby. Koncertní činnost orchestru má v současnosti základ ve třech řadách abonentních, mimoto však orchestr vystupuje v množství dalších koncertů ve Zlíně i jeho regionu. Hostuje též ve všech významnějších centrech České republiky, zahraniční turné přivedla orchestr do řady evropských zemí a USA (Carnegie Hall). V roce 2016 vystoupila Filharmonie Bohuslava Martinů jako první český orchestr po 57 letech v Indii. Již od roku 1972 je FBM Zlín pořadatelem ojedinělého mezinárodního festivalu mladých koncertních umělců Talentinum, dále organizuje podzimní mezinárodní hudební festival Harmonia Moraviae. Pravidelnou součástí činnosti orchestru je i spolupráce s rozhlasem a televizí, stejně jako nahrávky na zvukové nosiče. Od ledna 2011 Filharmonie sídlí v nově postaveném Kongresovém centru Zlín, které navrhla známá česká architektka Eva Jiřičná.

Český filharmonický sbor Brno (založen 1990) patří k světové interpretační špičce. Vystupuje na všech evropských prestižních festivalech i významných koncertech, vyniká vysokou profesionalitou a mimořádným hudebním cítěním. V čele stojí jeho zakladatel, sbormistr a ředitel Petr Fiala (1943). Vystudoval brněnskou konzervatoř a JAMU (klavír, kompozice, dirigování), je autorem sta osmdesáti skladeb. Sbormistrovské a dirigentské činnosti se věnuje padesát let. V roce 2009 obdržel od České biskupské konference Řád Cyrila a Metoděje za vynikající výsledky v oblasti dirigování a skladatelské činnosti, loni pak za dlouholetou uměleckou činnost Cenu města Brna v oboru hudba. Sbor se zaměřuje na oratorní, kantátový a operní repertoár. Díky své kvalitě absolvuje ročně devadesát koncertů doma i v zahraničí. Spolupracuje s nejlepšími světovými orchestry a dirigenty. Přestože sbor hostuje na nejvýznamnější zahraničních festivalech, domácí publikum ho může slyšet na mnoha koncertech i v České republice. Sbor má rozsáhlou diskografii a získal řadu ocenění.

Basista Martin Gurbal´vystudoval zpěv na konzervatoři v Košicích u Ľudmily Šomorjaiové. V Mezinárodní pěvecké soutěži A. Dvořáka v Karlových Varech (1996) se stal absolutním vítězem. Po svém prvním angažmá v opeře Státního divadla Košice je od roku 2001 sólistou opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Současně hostuje na dalších operních scénách – v Národním divadle v Praze, Národním divadle v Brně, ve Slovenském národním divadle v Bratislavě aj.. Operní repertoár M. Gurbaľa zahrnuje víc než 25 rolí basového oboru. Za roli Dona Giovanniho získal nominaci na cenu Thálie za rok 2007. Spolupracuje se Slovenskou filharmonií, Státní filharmonií Košice, Státním komorním orchestrem Žilina, Janáčkovou filharmonií v Ostravě a dalšími předními orchestry.

Tenorista Tomáš Černý hostuje na domácích i zahraničních operních scénách, z nejvýznamnějších jmenujme např. Staatstheater Nürnberg, Theater Basel, Opernhaus Zürich nebo Staatsoper Stuttgart. V zahraničí je Tomáš Černý považován za specialistu na český, zejména Dvořákův koncertní repertoár – kupř. nahrávka Dvořákova Requiem získala v roce 2011 prestižní japonské ocenění Tokusen. Je držitelem ceny Thálie 2000 za hlavní roli v Lehárově Zemi úsměvů a ceny Libuška na festivalu Opera 2005 za ztvárnění Edgara v Donizettiho Lucii di Lammermoor. Je častým hostem prestižních domácích i zahraničních festivalů (Dresdner Musikfestspiele, Milano Musica, Pražské jaro, Mezinárodní festival soudobé hudby Varšavský podzim) i operních scén (Národní divadlo a Státní opera v Praze, Komische Oper Berlin, Staatstheater Wiesbaden, Slovenské národné divadlo v Bratislavě ad.). Spolupracoval s orchestry, jako je např. Česká filharmonie, Tonhalle Orchester Zürich, Filharmonia Narodowa ve Varšavě, Gewandhaus Orchester Leipzig, Bremer Philharmoniker, Brbantská filharmonie, Odense Symfoniorkester, Orchestra Sinfonica di Milano Giuseppe Verdi, Orquesta Nacional de España, Royal Liverpool Philharmonic nebo RAI Torino.

Altistka Jana Sýkorová, sólistka Státní opery Praha od roku 1999, ztvárnila již řadu titulních rolí, kupř. v operách Carmen, Faidra, Orlando Furioso, Sloní muž a Mignon. V roce 2002 zaujal mezinárodní kritiku její výkon v premiéře opery Joseph Merrick zvaný Sloní muž v Nice, která byla zaznamenána i na DVD labelu Marco Polo. V témže roce převzala roli Carmen v Národním divadle po Dagmar Peckové a web Forum Opera ji roku 2008 označil za „jednu z nejzajímavějších současných Carmen“. V roce 2007 debutovala rolí Maddaleny ve Verdiho Rigolettovi v londýnské Královské opeře Covent Garden, kam se za rok vrátila s rolí Mercédès a jako cover titulní role v Carmen. Vystupuje i jako sólistka na symfonických koncertech po celém světě. Zvláště významné byly její koncerty s Gerdem Albrechtem, úspěšné bylo provedení Janáčkovy Glagolské mše s NHK v Tokiu pod taktovkou žijící legendy Charlese Dutoita a účast v realizaci Brahmsovy Altové rapsodie s Ingo Metzmacherem.

Barbora Perná vystudovala pražskou konzervatoř pod vedením Jiřiny Markové Krystlíkové a následně Akademii múzických umění v Praze ve třídě prof. Magdaleny Hajoossiové. Od roku 2006 hostovala v mnoha tuzemských divadlech. V divadle Antonína Dvořáka v Ostravě, J. K. Tyla v Plzni, F. X. Šaldy v Liberci, Slezském divadle v Opavě,  v divadle v Českých Budějovicích, Košicích či v Národním divadle v Praze. Barbora Perná je v současnosti hostem Národního divadla v Praze a od roku 2019 je stálou členkou sólistického ansámblu, Moravského divadla Olomouc. Zde nastudovala role Jenůfy ze stejnojmenné opery L. Janáčka, Fiordiligi v opeře Così fan tutte W. A. Mozarta, za kterou byla nominována na cenu Thalie v širší nominaci, roli Leonory (Fidelio) L. van Beethovena, Rusalku, Vitellii-La clemenza di Tito, nebo Judith-Modrovousův hrad-B. Bartók. Na svém kontě má řadu krásných rolí, jmenujme třeba Rusalku ze stejnojmenné opery A. Dvořáka, Lišku Bystroušku Leoše Janáčka, Mařenku z Prodané nevěsty B. Smetany, Dvořákovu Terinku, Massenetovu Sophii, Weberovu Agatu, Mozartovu Fiordiligi, Hraběnku, Paminu, Papagenu, či Zerlinu, Luoncavallovu Neddu, Wagnerovu Loru, Rachmaninovu Zemfiru a další. Za roli Rusalky získala cenu moravskoslezského kraje-cenu Jantar-v roce 2018. Perná je rovněž držitelkou ceny opavské Thalie v sezoně 2018-2019. Je laureátkou mnoha prestižních soutěží, například Imricha Godina ve slovenských Vráblích, či Mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořáka. Vystupovala v Německu, Itálii, Francii, Rakousku, nebo třeba v Japonsku a v Číně. Aktivně se účastnila kurzů v Riva del Garda a nebo také kurzů svězoznámého tenoristy Josè Cury.

Jiří Bárta patří ke špičce evropských violoncellistů, spolupracoval s předními symfonickými tělesy jako jsou London Symphony Orchestra, Berliner Symphoniker, Česká a Slovenská Filharmonie s dirigenty jako jsou Charles Dutoit, Gianiandrea Noseda, Maxim Shostakovich, Jiri Belohlávek a komorními kolegy jako jsou Dmitrij Sitkovetsky, Josef Suk, Antoine Tamestit, Quator Ebene, Vadim Repin, Konstantin Lifshitz ad. Komplet Bachových violoncellových suit natočil v průběhu let dvakrát, na kontě má nahrávky pro labely Supraphon, Hyperion, Arte Channel či se zpěvačkou Magdalenou Koženou album “Songs” pro Deutsche Gramophone. Bártovu disku s Kodályho sólovou sonátou udělil londýnský časopis The Gramophone “Editor’s Choice” Je uměleckým ředitelem mezinárodního festivalu komorní hudby v Kutné hoře (CZ). 

Dirigent Marián Lejava je pětinásobným nominantem a dvojnásobným držitelem  Radio_Head Awards za album roku (2013 a 2016), dvou cen Hudobného fondu (Jána Levoslava Bellu 2003 a Frica Kafendu 2018). 2000-09 byl dirigentem VENI ensemble, v letech 2010-15 VENI Academy, kterého vznik inicioval. Od r. 2014 je hlavním dirigentem Prague Modern ensemble. Pravidelně spolupracuje s orchestry a operními domy na Slovensku, v České republice, Maďarsku, Německu a Francii. Premiéroval vice než 120 současných děl slovenských a světových skladatelů. Podílel se na 25ti CD pro firmu Naxos, Pavlík Records, Real Music House ad. Jeho skladby zazněly na domácích i zahraničních festivalech pro soudobou hubu (ISCM World New Music Days: Zagreb 2005, Košice 2013 a Tallin 2019, Varšavská jeseň 2006, Bienale musički Zagreb 2015 a i.). V letech 2006 a 2017 vyšla dvě autorská alba, druhé z nich realizoval s Metrum ensemble v Budapešti. Od r. 2014 pravidelně realizuje úpravy děl světového operního a symfonického repertoáru pro menší obsazení (2014 Rusalka, 2017 Liška Bystrouška, Beethoven a Schumann: houslové koncerty 2020 ad.). Od roku 2010 je pedagogem na VŠMU v Bratislavě, kde vyučuje skladbu a orchestrální dirigovaní. V letech 2018-20 byl externím pedagogem skladby na HAMU v Praze.