Od května 2023 započal Červený kostel novou dráhu své existence. Po rozsáhlé rekonstrukci nyní plní funkci moderního kulturně-vzdělávacího centra Vědecké knihovny v Olomouci, která je druhou nejstarší a rozsahem svého fondu třetí největší veřejnou knihovnou v České republice (zal. roku 1566 společně s jezuitskou kolejí). V současnosti VKOL pečuje o téměř 2,4 mil. knih. Od roku 1807 disponuje právem povinného výtisku a pokrývá kompletní tuzemskou knižní a časopiseckou produkci. Základní kámen kostela, určeného pro olomoucké německé evangelíky, byl položen 16. 5. 1901 a stavba byla dokončena o roku později. Projekt vypracoval v roce 1898 stavitel Franz Böhm a následně jej upravil a zjednodušil architekt Max Löw z Brunšviku, který vytvořil typickou novogotickou stavbu v charakteru německé cihlové gotiky. Dominantou je 55 metrů vysoká hranolová věž s hodinami a jehlancovou střechou s makovicí a křížem. Původní interiér kostela se kromě kazatelny nezachoval. Kostel sloužil svému účelu do roku 1961, kdy byl předán pod správu Univerzitní (dnes Vědecké) knihovny jako „dočasný“ sklad knižního fondu. Pro ukládání fondů bylo využito celé přízemí včetně sakristie a kněžiště, regály se svazky byl zcela zaplněn také prostor chóru a kapacitu zvyšovala ještě dvě patra vestavěné ocelové konstrukce, beze zbytku využívající centrální prostor budovy. Celkem zde bylo uloženo okolo 310 000 svazků na přibližně 6 000 běžných metrech regálové techniky. Prostory kostela byly pro skladování knih nevhodné (kondenzace vlhkosti, výkyvy teploty, problém s plísní) a přes všemožné snahy se nikdy nepodařilo kostel zabezpečit tak, aby v něm knihy netrpěly. Toto provizorium nakonec trvalo až do roku 2019, kdy byl zprovozněn nový depozitář VKOL v Olomouci-Hejčíně, do něhož byly všechny svazky z kostela převezeny. O novém využití této architektonicky zajímavé stavby se začalo seriózně uvažovat v roce 2016. O rok později byla zpracována studie na přestavbu kostela, kterou připravil atelier-r pod vedením architekta Miroslava Pospíšila. Kostel pojal jako kulturní sál s širokým využitím pro VKOL a přidal k němu také moderní přístavbu, která slouží jako provozní prostor spojujícím sál s budovou ředitelství. Rekonstrukce objektu spolu se stavbou foyer začala na podzim v roce 2020, trvala tak více jak 2,5 roku. Nové umělecké prvky – tzv. šperky – pro kostel vytvořil sochař Jan Dostál. Nová přístavba kostela je koncipována jako recepce a současně je zázemím pro pořádání akcí VKOL. Návštěvník knihovny si zde může odpočinout u kávy, přečíst časopisy, ve volném čase zavítat na zajímavou výstavu nebo prohlídku kostela. Součástí foyer je zhruba osm metrů vysoká stěna vyplněná téměř deseti tisíci knihami, které darovala veřejnost. Kapacita nového kulturně-společenského sálu je cca 120 osob. Celoročně zde bude probíhat přednášky, koncerty, výstavy, prohlídky i akce pro děti. V případě revitalizace Červeného kostela se jedná o zásadní investici Olomouckého kraje, která přispěla ke zkvalitnění služeb Vědecké knihovny v Olomouci. Z dlouhodobého hlediska je přínosem pro rozvoj kulturního a kreativního sektoru na Olomoucku. Projekt byl spolufinancován Evropskou unií v rámci Národního plánu obnovy.

kaple sv. Anny

Kostel svaté Kateřiny (Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské) je gotický jednolodní kostel v Kateřinské ulici v Olomouci. Kostel je v areálu kláštera. Původně v klášteru sídlily dominikánky a později voršilky, které v něm sídlí dodnes a je nejčastěji navštěvován Základní církevní školou na tržnici. (Zdroj: Wikipedia)

Gotický trojlodní kostel, jehož stavba započala již v 15. století a pokračovala v 1. polovině 16. století. V roce 1403 byla dokončena stavba jižní věže a zahájena výstavba chrámové lodi. V roce 1412 stála již také severní věž, s další stavbou se však pokračovalo až po husitských válkách. Interiér chrámu pak byl dokončen roku 1540. Kostel několikrát vyhořel, naposledy roku 1709. V roce 1723 byla postavena barokní kruchta a na ní instalován „královský nástroj“ vratislavského mistra Michaela Englera z roku 1745. Englerovy varhany byly v 60. letech minulého století rekonstruovány. Sochařská výzdoba kostela je převážně dílem Filipa Sattlera, novogotický oltář postavil roku 1859 J. Helbig z Würzburku. Při archeologickém výzkumu staveniště obchodního domu Prior byly objeveny pozůstatky rotundy nejméně z 11. století. Druhým mořickým kostelem byla patrně stavba románsko – gotická, která byla dokončena pravděpodobně už roku 1257 a roku 1398 vyhořela. Takže nynější chrám není první, ale pravděpodobně asi třetí stavbou tohoto zasvěcení.

Sídlo olomouckých biskupů a arcibiskupů se nachází ve Wurmově ulici. Jeho neobvykle dlouhá uliční fasáda (85 metrů) se třemi portály, několika desítkami oken každého kolemjdoucího zaujme. Naznačuje bohatost a reprezentativnost stavby, která se za ní ukrývá. Je to sedm dvoupatrových křídel kolem dvou obdélníkových dvorů, překrásná soukromá kaple a slavnostní reprezentační sály s bohatými uměleckými sbírkami. Je to tedy jeden z největších a nejkrásnějších paláců v Olomouci. Se stavbou započal olomoucký biskup Stanislav Thurzo v 1. polovině 16. století. Humanistické literární vzdělání mu dávalo široký rozhled, byl významným propagátorem u nás tehdy nové renesanční kultury. Jan Dubravius, Thurzův nástupce, pak palác dostavěl. Za třicetileté války palác podlehl v roce 1661 požáru. Novou stavbu vybudoval biskup Karel z Lichtenštejna podle plánů italských architektů F. A. Lucheseho a G. P. Tencally. Také umělecká výzdoba interiérů je převážně dílem italských mistrů. Tak jak byla budova rezidence postavena, zůstala zachována dodnes. Pouze po ohni roku 1904 byly provedeny některé úpravy. Poslední restaurátorské práce zahájilo lomoucké arcibiskupství v 80. letech minulého století a vděčíme mu za dnešní „utěšený stav“ této překrásné památky. Arcibiskupský palác se zapsal několikrát i do evropských dějin. Roku 1848 zde nastoupil na trůn císař František Josef I. V letech 1848 – 1849 zde sídlil rakouský císařský dvůr, který se v Olomouci ukryl před revolucí ve Vídni. Olomouc byla v tu dobu hlavním městem Rakousko – Uherska.