Podzimní festival duchovní hudby

Sopranistka Olga Jelínková vystudovala Pražskou konzervatoř u prof. A. Denygrové (absolutorium 2002) a Hudební fakultu pražské Akademie múzických umění ve třídě odb. as. M. Podskalského (2009). Získala několik ocenění na pěveckých soutěžích; za svůj výkon v liberecké inscenaci opery Náměsíčná, byla v roce 2010 nominována na Cenu Thálie. Jako exkluzivní sólistka pravidelně spolupracuje se souborem Collegium českých filharmoniků, koncertně vystupuje s významným českým varhaníkem Alešem Bártou, skupinou Baroque Jazz Quintet a souborem Ensemble Martinů. Se souborem Komorní opery Praha podnikla v červnu 2006 turné po Japonsku, dále vystupovala na scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla, Městského divadla v Brně, Jihočeského divadla České Budějovice nebo v Moravskoslezském divadle v Opavě. Účinkuje v Janáčkově opeře v Brně, v libereckém Divadle F. X. Šaldy i na prknech Státní opery v Praze. 

Mezzo-sopranistka Barbora Polášková získala hudební vzdělání na konzervatoři v Praze a v Plzni a na řadě mistrovských kurzů doma i v zahraničí. Své vzdělání si doplnila úspěšným studiem jazyků na Univerzitě Karlově. Disponuje zcela přirozeným, nicméně technicky skvěle zvládnutým hlasem. Díky své výjimečné muzikalitě je schopna interpretovat neobyčejně široký repertoár, který sahá od hudby vrcholné renesance až po hudbu zcela současnou. Vystupuje pravidelně po celé republice, jako sólistka absolvovala i turné po Japonsku a Izraeli, vystupuje s předními českými orchestry. V roce 2009 jí vyšly dva kompaktní disky s operními áriemi 19. a 20. století a s hudbou současného skladatele Zdeňka Zahradníka. V červnu 2010 Barbora Polášková úspěšně debutovala jako Carmen v Moravském divadle Olomouc a v současné době zde působí jako sólistka opery.

Tenorista Tomáš Kořínek je absolventem brněnské konzervatoře a JAMU. Již během studia působil jako stálý host opery Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde je od roku 2004 ve stálém angažmá. Je držitelem mnoha ocenění ze soutěží doma i v zahraničí. V letech 2004 a 2009 byl v širších nominacích na udělení cen Thálie. Tomáš Kořínek s velkým úspěchem hostuje také v Národním divadle Brno, Národním divadle moravskoslezském v Ostravě či pražském Národním divadle a Státní opeře. Spolupracoval například s Pražskou komorní filharmonií, Filharmonií Brno nebo Severočesou filharmonií Teplice. Účinkoval pod taktovkami Jiřího Bělohlávka či Caspara Richtera. S Janáčkovým Zápisníkem zmizelého debutoval v pařížské Opéra Bastille, vystupoval v rámci Mezinárodních festivalů Smetanova Litomyšl a Pražské jaro. Tomáš Kořínek patří také mezi vyhledávané interprety barokní hudby (Musica Florea, Collegium Marianum ad.) a od roku 1993 působí též v cimbálovové muzice Lipka, zabývající se interpretací moravské lidové hudby.

Basista Jiří Přibyl od roku 1994 soukromě studoval operní zpěv u prof. Václava Zítka a již v roce 1996 se stal členem sboru Národního divadla v Praze. Zanedlouho zde dostal i první sólové příležitosti například v operách Braniboři v Čechách, Růžový kavalír, Bohéma či La Traviata. Kromě opery se na koncertních pódiích věnuje také duchovní hudbě, operetě, muzikálům, ale též populárním melodiím z 60.-70. let. Od 1. ledna 2009 je sólistou opery Moravského divadla v Olomouci, v roce 2003 navázal externí spolupráci s Divadlem F. X. Šaldy v Liberci, pravidelně hostuje v letních představeních Dona Giovanniho Opery Mozart a spolupracuje také s Divadlem J. K. Tyla v Plzni. 

Akademický sbor Žerotín vznikl v roce 1880 v Olomouci a záhy po svém vzniku se stal jedním z nejdůležitějších organizátorů kulturního života na území Moravy. Pořádal koncerty, operní představení a spolupracoval s předními českými umělci (např. J. B. Foerster, E. Destinnová aj.), nejvýznamnější však byla spolupráce s A. Dvořákem, který několikrát osobně Žerotín řídil, svěřil mu první české provedení některých svých kantát a dedikoval mu kantátu Svatá Ludmila. Zásluhou činnosti Žerotína vznikla v Olomouci také hudební škola a symfonický orchestr - dnešní Moravská filharmonie. V současné době má AS Žerotín asi 40 členů. Jeho repertoár zahrnuje tvorbu všech slohových období, stejně jako úpravy spirituálů, lidových i populárních písní . Významnou část repertoáru tvoří díla českých autorů 20. století jako jsou B. Martinů, J. Novák, A. Tučapský nebo P. Eben. Od roku 1999 pracuje AS Žerotín při Moravské filharmonii Olomouc, na jejíž abonentních i mimořádných koncertech pravidelně účinkuje při provádění vokálně – instrumentálních děl. Kromě mnoha koncertů v České republice vystupoval sbor např. v Belgii, Nizozemí, Německu, Španělsku, Slovensku, Řecku, Itálii nebo Chorvatsku. Od roku 2004 se činnost sboru rozšířila i o spoluúčinkování v operních inscenacích Moravského divadla Olomouc.

Sbormistr Pavel Koňárek je absolventem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně v oboru dirigování sboru a dirigování orchestru. Pracuje jako sbormistr Janáčkovy opery Národního divadla v Brně. Od roku 1995 je také uměleckým vedoucím a sbormistrem Akademického sboru Žerotín. Pod jeho vedením sbor absolvoval více jak 150 koncertů doma i v zahraničí, získal zlatou a stříbrnou medaili na mezinárodních sborových soutěžích (1999 Olomouc, 2002 Preveza), vydal své první profilové CD a byl přizván ke spolupráci na natáčení pro SW Rundfunk Baden-Baden, pro firmu Vienna Modern Masters i pro Český rozhlas. V letech 1989–2005 byl členem a asistentem dirigenta Brněnského akademického sboru a v období let 2001 - 2010 externě vyučoval na Univerzitě Palackého v Olomouci předmět Řízení pěveckého sboru.

Komorní orchestr pražských symfoniků vznikl v roce 1989 na popud violisty a nyní uměleckého ředitele Pavla Peřiny. Je sestaven z vůdčích členů Symfonického orchestru hl. m. Prahy - FOK. Jednotliví členové rovněž pravidelně vystupují na koncertech jako vynikající sólisté. Orchestr se objevil na mnoha festivalech v České republice - Festival Emmy Destinové, Janáčkův máj; je také pravidelným hostem Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Komorní orchestr pražských symfoniků mnohokrát účinkoval v zahraničí (Rakousko, Francie, Německo, Švýcarsko či Španělsko). Spolupracuje s významnými dirigenty (Petr Altrichter, Petr Vronský, Gaetano Delogu, Maxim Shostakovich, Martin Turnovský, Leoš Svárovský, Pavel Kühn) i sólisty (Josef Suk, Eugen Indjic, Ivan Klánský, Peter Toperczer, Joaquin Soriano, Václav Hudeček, Ivan Ženatý, Bohuslav Matoušek, Paul Vivanco, Joaquin Achucaro ad). Natáčí pro Český rozhlas a Českou televizi. 

Dirigent Vlastimil Mareš je soukromým žákem Libora Peška. Tuto nabídku dostal při jejich společném vystoupení s Liverpoolskou filharmonií. Začátky umělecké dráhy V. Mareše se váží k Plzeňské konzervatoři, kde v roce 1972 začal studovat obor klarinet ve třídě prof. J. Hlaváče. Po absolvování AMU v Praze se stal 1. klarinetistou symfonického orchestru FOK, členem Pražského dechového kvinteta, uznávaným sólistou a později také profesorem na AMU v Praze. Své mimořádné hudební nadání prokázal na mnoha mezinárodních soutěžích. Jeho nahrávky jsou dnes velmi vyhledávané a uznávané doma i v zahraničí, získal například titul CD roku 1996 v Paříži, Gramy Asia 1997 v korejském Soulu, českou Gramy classic v roce 1993. Jako sólista vystoupil na podiích mnoha zemí včetně USA, Japonska i Anglie.

Flétnistka Clara Nováková patří k nejuznávanějším interpretkám tohoto nástroje v Evropě. Narodila se v Brně v rodině hudebního skladatele Jana Nováka. Po delším pobytu v Dánsku a Itálii absolvovala studia na Vysoké hudební škole ve Stuttgartu u prof. Klause Schochowa a později na Conservatoire National Supérieur v Paříži u Michela Debosta, kde obdržela Premier Prix. Je laureátkou několika mezinárodních soutěží (Palmi, Ancona, Stresa) a nositelkou řady ocenění (Rotary-Preis Stuttgart, Pro Musicis Award ad.). V letech 1988–2006 působila jako sóloflétnistka Ensemble Orchestral de Paris. Vystupuje jako sólistka na nejvýznamnějších pódiích a festivalech (Paříž, New York, Hong Kong, Los Angeles, Bogotá, Darmstadt ad.), i v různých komorních souborech (KammerEnsemble de Paris, Trio Salomé, Trio Nobis, Trio Prisma, Smash Ensemble ad.). Velmi se zasazuje o soudobou hudbu, intenzívně spolupracuje s mnoha skladateli a byla jí věnována řada hudebních děl. Nahrává pro rozhlas i televizi v řadě evropských států, natáčela pro BNL France, EMI, Gallo Swizerland, FNAC France, Maguelone a Mode New York. Nyní žije a tvoří ve španělské Valencii.

Dětský a dívčí sbor Aposiopée založila jeho umělecká vedoucí Nataša Bartošková v roce 2004. Vznikl ze spojení několika dětských a dívčích souborů, se kterými od roku 1998 hojně vystupovala v Paříži. Je jedním z mála sborů ve Francii, který se soustavně věnuje provádění českých skladeb v původním jazyce. Sbor tak již od počátku rozvíjí dvojí identitu: repertoárovou (ovládnutím fonetiky jazyků a dialektů z Čech, Moravy a Slovenska) a témbrovou (spojením dětských a dívčích hlasů). Souběžně si sbor utváří repertoár složený ze známější děl Benjamina Brittena a širokého výběru francouzské duchovní hudby (G. Fauré, C. Saint-Saëns, J. Alain ad.). Tento repertoár záhy rozšiřuje o hudbu středověku (Lamentace Ráchel – výňatek ze hry Fleuryho, Hra Daniela – výňatek z Beauvaisského rukopisu či Sybillyn zpěv z 9. a 13. století i hudbu 21. století (ujal se například prvního provedení monodramatu o životě Camille Claudelové Slzy exilu Rogera Tessiera, inscenovaného v Auditoriu Saint-Germain v Paříži v roce 2009). V roce 2005 uvádí sbor první francouzské provedení Šesti ukolébavek op. 29 Miloslava Kabeláče a o rok později zpívá Otvírání studánek Bohuslava Martinů v sále Gaveau, v době, kdy tato kantáta, složená v roce 1955 v Nice, nebyla ještě ve Francii příliš známá. S Otvíráním studánek byl sbor rovněž přizván do Studia Bastille pařížské Národní opery a poté, v roce 2007, na turné po České republice. V roce 2008 vystupuje Aposiopée v rámci pařížského veletrhu Musicora, kde uvádí první provedení Královniček Leoše Janáčka. Aposiopée získal uznání kritiky hned po svém prvním vystoupení na velké mezinárodní scéně (2006, Palác výtvarných umění v Bruselu – účast na jubilejním koncertě Souboru Huelgas, pod vedením Paula Van Nevela). Sbor Aposiopée také zpíval v živém přenosu pro rozhlas France Musique. Od roku 2006 je dětský a dívčí sbor Aposiopée podporován nadací pro podporu vokální hudby Fondation Orange – Mécénat musique vocale. Ve sboru účinkuje na čtyřicet dětí a mladých ve věku od 6 do 19 let vybíraných na základě konkurzu, kteří se sborovému a vokálnímu umění věnují více hloubkově: dostávají individuální kurzy vokální techniky, se sborem zkoušejí jednou týdně, docházejí na různé stáže a ateliéry.
Cílem Aposiopée je nabídnout školení ve sborovém a vokálním umění s nejvyššími nároky na hudební kvalitu, nastudovat originální repertoár, inovovat a rozšiřovat repertoár dětského sboru, objevovat opomíjené skladatele i jejich díla a přispívat současné tvorbě. Hudební těleso rovněž ve Francii představuje vzácnou alternativu vůči tradičním pěveckým kůrům a funguje v rámci školní hudební výchovy. Bezpočet mladých tak připravuje k profesionální kariéře či jim dává možnost se ve volném čase věnovat hudbě na vysoké úrovni.

Umělecká vedoucí a sbormistryně Nataša Bartošková opustila po studiích violoncella, klavíru, zpěvu a harfy v Praze z politických důvodů Československo a zapsala se ke studiu muzikologie na pařížské Sorbonně. Vystudovala vedení sboru v pařížském Středisku polyfonního umění a na umělecké škole ARIAM pod vedením Homéra Ribeiro de Magalhaese, Stéphana Caillata, Denise Rougera a Erica Ericsona. Ve vedení dětských sborů se zdokonalovala po boku Pierra Calmeleta a Patricka Marca. Vyučovala mimo jiné na kůru pařížské katedrály Notre Dame, na hudebních konzervatořích v Créteil a Amiens. Nyní je profesorkou sborového zpěvu na Městské pařížské konzervatoři.

Sopranistka Eva Dřízgová-Jirušová je přední sólistkou opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a stálým hostem nejvýznamnějších operních scén České a Slovenské republiky. Pravidelně hostuje v Národním divadle v Praze, ve Státní opeře Praha, v Národním divadle v Brně a ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. V roce 1996 obdržela prestižní cenu Thálie za nejlepší ženský výkon roku v oboru opera za roli Mimi (Bohéma) a v roce 1998 stejnou cenu za titulní roli v Debussyho opeře Pelléas a Mélisanda, které ztvárnila na své domovské scéně v Ostravě. Její hlasové a technické dispozice jí umožňují obsáhnout velmi široký repertoár jak v operní tak kantátové, oratorní i písňové tvorbě. Díky své muzikálnosti je zároveň vyhledávanou interpretkou soudobé hudby. Zpívala téměř ve všech zemích Evropy, ale také v Japonsku, kde se mimo jiné představila v titulní roli Janáčkových Příhod lišky Bystroušky v japonské premiéře této opery s Tokijským symfonickým orchestrem. Ve stejné roli spolupracovala v roce 2003 s milánskou Scalou. Z dalších zahraničních hostování Evy Dřízgové-Jirušové stojí za zmínku především její vystoupení v salzburském Festspielhausu ve Dvořákově Rusalce a Verdiho Violettě (Traviata). V roce 1996 debutovala na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro a později na festivalu Europäische Woche v Passau. Eva Dřízgová-Jirušová spolupracuje s předními českými orchestry včetně České filharmonie, Symfonického orchestru hl. m. Prahy - FOK, Filharmonie Brno a Janáčkovy filharmonie Ostrava. Pravidelně hostuje u prestižních zahraničních orchestrů: Mnichovské filharmonie, Gürzenich Orchester Köln, Symfonického orchestru Carlo Coccia v Novaře, Varšavského rozhlasového orchestru, Estonské filharmonie v Tallinu nebo Slovenské filharmonie. Podílela se na mnoha CD nahrávkách, spolupracuje s Českou televizí a rozhlasem.

Fascinující propojení smyčcového, dechového nástroje a klavíru s vysoce zajímavým a variabilním repertoárem - to je hlavní idea vzniku Tria Prisma. V hudební historii existuje mnoho hudebních autorů, jež napsali svá díla přímo pro toto obsazení (Haydn, Mendelssohn, Weber, Hummel a Martinů), avšak Trio Prisma pro své potřeby upravuje také kompozice dalších zajímavých autorů (Debussy, Bruch, Ravel, Schubert). Do svého repertoáru řadí rovněž několik děl soudobých autorů, které reprezentují například Nikolaus Huber, Timothy Lissimore, Rodney Bennet a George Crumb. Trio Prisma bylo založeno ve španělské Valencii v roce 2007 se záměrem šířit tento neobvyklý komorní repertoár. Jednotliví členové ansámblu jsou laureáti mnoha mezinárodních interpretačních soutěží a jejich jména jsou v širokém kontextu hudební veřejnosti známa ze sólových i dalších komorních projektů.

Nizozemský violoncellista Adrian van Dongen zakončil svá studia violoncella v Utrechtu a Rotterdamu v roce 1981 s  diplomem sólisty. Absolvoval několik mistrovských interpretačních kurzů pod vedením Janose Starkera, Heinricha Schiffa, Menachema Presslera či Philippa Müllera. V letech 1982–1984 byl soukromým žákem světově proslulého violoncellisty Yo Yo Ma. V roce 1991 se stal zástupcem koncertního mistra violoncell u Netherlands Philharmonic Orchestra. Od roku 1997 pak působí na stejné pozici u Netherlands Chamber Orchestra Amsterdam. Vyučoval na mnoha interpretačních kurzech v Evropě, Japonsku a USA, jako sólista vystupoval na festivalech v Athénách, Madridu, Perugii, Mallorce a Petrohradě. Natáčí pro Dutch Radio, Radio France a Radio Suisse Romande. Vydal několik CD. Působí jako profesor violoncellové hry na Konzervatoři v Rotterdamu a na prestižní American University ve francouzském Fontainebleu.

Původem britský klavírista Timothy Lissimore studoval klavír a kompozici na Royal College of Music v Londýně, Conservatoire National Supérieur v Paříži a na King’s College v Cambridge. Během studií se stal laureátem několika soutěží, mj. i na Mezinárodní soutěži klavíristů „Brant“ v Birminghamu. Jako sólista i člen komorních sestavení koncertoval v řadě států Evropy a Jižní Ameriky, nahrával pro BBC i pro francouzská a španělská rádia. Se skupinami soudobé hudby Lontano a Gemini v Londýně realizoval několik CD a řadu koncertů. Timothy Lissimore se věnuje rovněž komponování, přičemž jeho opera The Triumph of Life byla s velkým úspěchem provedena v Londýně v roce 2002. Řadu let vyučoval na londýnské Trinity College of Music a od roku 2003 je profesorem klavíru na Escola Superior de Música de Catalunya v Barceloně.

Cimorosa Chamber Orchestra je složený ze špičkových bratislavských umělců, kteří dlouhá léta působí v různých významných evropských orchestrech a komorních seskupeních. Všichni jsou absolventy bratislavské konzervatoře a Vysoké školy múzických umění. Spojuje je dlouholeté přátelství, tradice a jejich patriotismus. Název “Cimorosa” je spojením přezdívky Juraje Čižmaroviče (Čímo) a jeho lásky k růžím.

Juraj Čižmarovič patří k nejvýznamnějším slovenským houslistům, známým v mezinárodním měřítku. Studoval na Konzervatoři v Bratislavě, kterou ukončil s titulem “Nejlepší absolvent roku”. Ve studiích pokračoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě (1983–1987). Na základě osobního pozvání Tibora Vargy si v letech 1988–1989 rozšířil vzdělání také na Hudební akademii ve švýcarském Sionu, kde získal roční stipendium v jeho mistrovské třídě. Juraj Čižmarovič je laureátem mnoha mezinárodních soutěží, jako sólista vystupoval téměř ve všech zemích Evropy, USA, Japonsku a Korei. Jeho umělecká dráha byla a je formována spoluprací s dirigenty jako D. Barenboim, J. Levine, P. Boulez, Ch. Thielemann, G. Sinopoli ad. 
V letech 1990–2004 byl koncertním mistrem Gürzenich Orchestra Köln. Od roku 2004 působí ve funkci 1. koncertního mistra WDR Rundfunkorchester Köln. V roce 1997 se stal jedním z koncertních mistrů Bayreuth Festival Orchestra, kde účinkuje až dodnes. Je pravidelným hostem významných festivalů (Schleswig-Holstein, Bach-Festival, Wagner-Festival, Salzburger Festspiele, Trienale Köln). Kromě sólistické činnosti se intenzívně věnuje komorní, jakož i soudobé hudbě, a v poslední době také dirigování. 
Juraj Čimarovič hraje na housle Nicoly Gagliana z roku 1761.

Australská sopranistka Louise Hudson absolvovala svůj evropský debut ve Státním divadle v Košicích, ovšem velice brzy následovala další česká a slovenská divadla (především v Bratislavě a Praze), která tuto pěvkyni angažovala. Nyní již má na svém uměleckém kontě vystoupení v koncertních domech v Německu, Španělsku, Itálii, Polsku a Maďarsku. Louise Hudson studovala původně matematiku a fyziku na Univerzitě v New South Wales v Sydney, nicméně již před odchodem do Evropy pravidelně účinkovala v Sydney Opera House a ve Victorian Arts Centre v produkcích souboru Opera Australia. S úspěchem se zúčastnila všech renomovaných domácích pěveckých soutěží (Metropolitan Opera Auditions, Remy Martin Opera Award či McDonalds Operatic Aria Competition). Svá vokální studia umělkyně uzavřela v Německu u prof. Martina Stamose a Elizabeth Whitehouse. 

Altiska Jana Sýkorová již během studia na pražské konzervatoři ve třídě Brigity Šulcové získala řadu soutěžních ocenění, přičemž v roce 1997 zvítězila v mezinárodní pěvecké soutěži v Karlových Varech a o rok později obdržela prestižní evropskou cenu Förderpreis für junge Künstler. Ještě za studií debutovala v Národním divadle v Praze i ve Státní opeře Praha. Po ročním angažmá v Divadle F. X. Šaldy v Liberci se v roce 1999 stala sólistkou Státní opery Praha. Od roku 2002 je rovněž stálým hostem Národního divadla, kde vystupovala především v rolích Carmen, Káči a Panny Rózy. Jako Carmen vystupuje od roku 2006 též v Janáčkově opeře v Brně. V roce 2007 úspěšně debutovala v londýnské Královské opeře Covent Garden rolí Maddaleny a do Londýna se v roce 2008 vrátila s rolí Mercédès i jako Carmen (je tak z naší současné pěvecké generace první, kdo na této prestižní světové scéně vystoupil ve více než jedné operní produkci). Pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem a jako sólistka vystupovala po boku předních českých i zahraničních orchestrů na symfonických koncertech ve Francii, Velké Británii, Itálii, Španělsku, Norsku, Dánsku, Polsku, na Slovensku a v Japonsku, kde s Českou filharmonií vystoupila mj. v tokijské Suntory Hall. 

Tenorista Tomáš Černý v současné době působí jako stálý host opery Národního divadla a Státní opery v Praze. Na operních scénách ztvárnil řadu klíčových tenorových rolí české i světové operní tvorby. Je držitelem ceny Thálie 2000 za interpretaci role prince Su-Čonga (Lehár: Země úsměvů) a ceny udělené v rámci festivalu Opera 2005 za nejlepší ztvárnění hlavní role Edgarda v Lucii z Lammermooru. Laca v Její pastorkyni mu přinesl nominaci na cenu Thálie 2005. Vystoupil na prestižních domácích i zahraničních festivalech (např. Musikfestival v Rheingau, Smetanova Litomyšl, Pražské jaro, Pražský podzim, Mezinárodní festival v rumunském Sibiu).

Basista Zdeněk Plech vystudoval konzervatoř v Brně a tamtéž také Janáčkovu akademii múzických umění u prof. Marty Beňačkové, nyní se zdokonaluje u předního sólisty Národního divadla v Praze prof. Václava Zítka. Je laureátem několika mezinárodních soutěží (Trnava, Graz), hostoval v Moravském divadle Olomouc či Národním divadle v Brně. Dnes je sólistou Národního divadla v Praze. Jako host vystoupil také na scénách zahraničních oper (Cincinatti, San Sebastian, Gars, Toronto, Berlin, Phoenix), účinkoval po boku vynikajících orchestrů (Bayerische Staatsphilharmonie, Orchestre national de France, Gunma Symphony, BBC Symphony ad.). 

Český filharmonický sbor Brno již patří k nejlepším a nejvyhledávanějším profesionálním tělesům v Evropě. Sbor se zaměřuje především na oratorní, kantátový a v poslední době i operní repertoár všech období. Sbor spolupracuje se všemi českými a mnoha zahraničními orchestry a dirigenty (Petr Altrichter, Jiří Bělohlávek, Leoš Svárovský, Jakub Hrůša, Sir Charles Mackerras, Charles Dutoit, Sir Roger Norrington, Enoch zu Guttenberg, Jean-Claude Casadesus, Aldo Ceccato, Gerd Albrecht, Zubin Mehta, Nikolaus Harnoncourt, Kurt Masur, Dennis Russel Davies, Vladimír Válek, Yuri Simonov, Zdeněk Mácal ad.). Je také pravidelným hostem mezinárodních festivalů a koncertů ve Vídni, Linci, Mnichově, Luzernu, Basileji, Frankfurtu, Londýně, Eberbachu u Wiesbadenu, Lübecku, Pasově, Miláně, Římě, Vatikánu, Paříži, Rennes, Nantes, Angers, Norimberku, Drážďanech, Oviedu, stejně jako v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Litomyšli, Českých Budějovicích, Českém Krumlově atd. Sbor nahrál řadu CD pro významná česká i evropská vydavatelství (PANTON, Supraphon, Farao, KOCH International, Sony Classical, Ultraphon, Arco Diva, Chesky-Records New York, Pronto, Antiphona, PAN Classics, Musikproduktion Dabringhaus, Discantica ad.).
Hudebním ředitelem a sbormistrem Českého filharmonického sboru Brno je Petr Fiala, který sbor v roce 1990 založil a pod jehož vedením se sbor propracoval mezi špičková evropská tělesa. Petr Fiala vystudoval brněnskou konzervatoř v oboru klavír, skladba a dirigování. V letech 1966–1971 pak navštěvoval Janáčkovu akademii múzických umění, a to ve třídě vynikajícího skladatele Jana Kapra. Již od roku 1971 působí Petr Fiala jako profesor hudební teorie, skladby a dirigování na Konzervatoři v Brně, průběžně se věnuje vlastní skladatelské činnosti. Za své duchovní skladby byl Petr Fiala poctěn řádem Cyrila a Metoděje a oceněním kardinála Miloslava Vlka. Pod jeho vedením také získal Český filharmonický sbor nejprestižnější hudební cenu v oblasti klasické hudby – ECHO KLASSIK 2007.

Janáčkova filharmonie Ostrava se ve velmi krátké době od svého vzniku v roce 1954 zařadila mezi přední česká symfonická tělesa. Od roku 1958, kdy uskutečnila své první zahraniční turné, navštívila opakovaně téměř celou Evropu, Spojené státy, Japonsko, Jihokorejskou republiku, Tchaj-wan a v roce 2006 se Janáčkova filharmonie stala po České filharmonii teprve druhým tuzemským symfonickým tělesem, které mělo příležitost se prezentovat u protinožců. Orchestr je také pravidelně zván k účasti na prestižních tuzemských festivalech (Pražské jaro, Janáčkův máj, Smetanova Litomyšl, Pražské hudební slavnosti apod.). Umělecký profil orchestru, který charakterizuje plný, sytý zvuk, muzikální projev i technická vyspělost, postupně formovali kromě stálých dirigentů také významní hosté: V. Neumann, V. Smetáček, J. Bělohlávek, L. Pešek, Z. Mácal, Ch. Mackerras, S. Baudo, H. Rilling a od roku 2005 také současný šéfdirigent Theodore Kuchar. Ze sólistů zvučných jmen, kteří se s ostravskou filharmonií představili, jmenujme např. J. Suka, A. Navarru, E. Urbanovou, J. Carrerase v poslední době pak J. Buswell, S. Babayan nebo P. Rogé. Od konce 90. let se Janáčkova filharmonie systematicky věnuje také interpretaci domácí i světové „nové hudby“.

Dirigent Jaromír Michael Krygel studoval na Konzervatoři v Ostravě a ve svých studiích dále pokračoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde absolvoval ve třídě předního českého dirigenta Stanislava Macury. Již během studia na konzervatoři se J. M. Krygel stal asistentem šéfdirigenta Moravské filharmonie Olomouc (1991–1993). Dále působil jako šéfdirigent Komorní filharmonie Brno a v roce 1997 byl jedním z nejmladších účastníků Concours International de Jeunes Chefs d’Orchestre de Besançon. Umělecky činný byl Jaromír Krygel u Karlovarského symfonického orchestru a zároveň také jako hostující dirigent Slezského divadla v Opavě. J. M. Krygel se několikrát zúčastnil mistrovských interpretačních kurzů Bachakademie v Praze a na osobní pozvání H. Rillinga též Internationale Bachakademie Stuttgart vedených H. Rillingem a J. E. Gardinerem. Absolvoval také řadu mezinárodních dirigentských kurzů pod vedením K. Trevora, Z. Nagye a J. Bělohlávka. Spolupracoval s řadou vynikajících orchestrů (Janáčkova filharmonie Ostrava, Filharmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc ad.) a sborů (Kühnův smíšený sbor, Pražský filharmonický sbor, Český filharmonický sbor Brno, Slovenský filharmonický sbor ad.) a je pravidelně zván k účinkování na mezinárodních hudebních festivalech (Podzimní festival duchovní hudby, Concentus Moraviae, Moravský podzim nebo Struny podzimu). Aktivně se podílel na vzniku několika hudebních snímků pro Český rozhlas a Českou televizi. Od roku 2003 absolvoval řadu koncertů ve Francii, Německu, Itálii, Dánsku, Švédsku a Švýcarsku s programem operním i orchestrálním.